Zkuste si představit, že…
Zatímco píšeme tuto knihu, celý svět zaplavily novinové titulky, které hlásají, že se objevily první znepokojivé příznaky pandemie prasečí chřipky. Představte si, že pandemie už zasáhla i území vašeho státu a že z důvodu ochrany veřejného zrdaví a bezpečnosti zakázala vláda pořádat jakákoli veřejná shromáždení, na kterých se sejdou více než tři lidé. A řekněme, že kvůli nějaké katastrofální kombinaci místních poměrů by tento zákaz platil 18 měsíců.
Fungoval by dál váš stodvacetičlenný sbor bez jakýchkoli pravidelných shromáždění a domácích skupinek (s výjimkou těch tříčlenných)?
Co byste na místě kazatele udělali?
Môžná byste mohli svým členům posílat pravidelné dopisy a emaily. Mohli byste jim volat a možná udělat i nějaký podcast. Jak by se ale odehrávali pravidelné vyučování, kázání a pastorace? Ja by bylo možné povzbuzovat sbor k tomu, aby vytrval v lásce a dobrých skutcích, zvlášť za tak nepříjemných okolností? A co evangelizace? Jak byste nyní oslovili a kontaktovali nové lidi a dál se jim věnovali? Nekonaly by se žádné snídaně pro muže, žádné kávové dýchánky, žádné evangelizační kurzy ani misijní akce. Nic.
Mohli byste se samozřejmě vrátit k dávné praxi a začít navštěvovať členy sboru dům od domu a stejným způsobem v sousedství zvonit u dveří a snažit se oslovit nové lidi. Jak byste však mohli jako kazatelé navštěvovat všech 120 členů sboru včetne jejich dětí a vyučovat je? A což tepreve zvonit u všech dveří ve vaší čtvrti, natož se věnovat všem kontaktům, které jste navázali?
V takovém případě byste potřebovali pomoc. Museli byste začít u deseti nejzralejších křesťanů, se kterými byste se začali intenzivně po první dva měsíce scházet (zatímco se všemi ostatními byste zůstali v kontaktu telefonicky nebo mailem). Oněch deset mužů rozdělených do dvojic byste učili, jak číst Bibli a jak se setkávat a modlit s jedním či dvěma dalšími lidmi a jejich dětmi. Ti by pak měli dvojí úkol: jednak pastýřsky pečovat o vlastní ženu a rodinu tím, že budou společně pravidelně číst Bibli a modlit se, a pak se také scházet se čtyřmi dalšími muži, vyučovat je a povzbuzovat je k tomu, aby dělali totéž. Za předpokladu, že 80 % členů vašeho sboru žije v manželství, by prostědnictvím těchto prvních deseti mužu a těch, které by následně vyučovali, byla většina manželských páru zapojena do pravidelného povzbuzování na základě Bible.
Pokud by to fungovalo (a vy byste při tom stále nabízeli telefonickou a emailovou podporu), mohli byste si vybrat další skupinu, kterou byste osobně vzdělávali – lidi, kteří by se mohli scházet s nezadanými, nebo ty, kteří mají potenciál chodiť dům od domu a evangelizovat, nebo další, kteří by se uměli o nové kontakty dobře postarat.
Bylo by třeba najít si čas na spoustu osobních kontaktů a individuálních setkání. Ale pamatujte na to, že by se nekonala žádná shromáždění, žádné výbory, žádné farní rady, žádné semináře, žádné domácí skupinky, žádné brigády – de facto žádné skupinové aktivity či akce, které je třeba zorganizovat, řídit, získat na ně finance a účastnit se jich. Jen osobní vyučování a učednictví, a příprava vašich lidí k tomu, aby se z nich stali činitelé učedníků.
A nakonec zajímavá otázka: kdyby byl po 18 měsících zákaz zrušen a vy byste mohli obnovit nedělní shromáždění a všechna další shromáždění a další aktivity života sboru, co byste udělali jinak?
Úryvok je prebratý z knihy Učednictvím k cirkevnímu růstu od C. MARSHALL a T. PAYNE, Didasko: 2019, s. 162-3. http://didasko.cz/obchod/ucednictvim-k-cirkevnimu-rustu
