Když vidím, co se děje v naší zemi, prožívám ve svém srdci hlubokou bolest a smutek, přestože jsem jedním z těch, kteří pevně věří, že křesťané by měli v případě nutnosti bojovat a zemřít za evangelium Ježíše Krista a pouze kvůli němu.
Důvod je biblický a prostý: žádná filozofie ani pozemská vláda nemá moc vyřešit lidské problémy – ať už hlad, či nerovnost, nespravedlnost, rasismus, ani žádný jiný problém, kterému v tomto světě čelíme.
To vše zmůže opravdu jen evangelium Ježíše Krista, přesto si však budeme muset počkat, až se ocitneme na té druhé straně věčnosti, než spatříme všechny tyto věci uvedené do dokonalého pořádku. Protože i následovníci Krista v této části věčnosti jsou do jisté míry vědomě i nevědomě součástí problému hříchu, který přebývá v našem smrtelném těle.
Žádný politický systém na tomto světě nepovažuji za ideální. Každý z nich má své silné a slabé stránky. Před mnoha lety jsem se rozhodl bojovat pouze za evangelium: odevzdat tomu veškerou svou energii a svůj život a vzdát se příležitostí k „lepšímu životu“ právě kvůli službě evangeliu.
Nedělám to dokonale, ale snažím se potěšit Boha a dávat věčnou naději lidem, kteří byli u mého narození. Proto věnuji veškerou svou sílu a energii hlásání jediného pravého evangelia.
Nemůžu zůstat potichu
Navzdory tomu všemu a vzhledem k tomu, co se od minulé neděle, 11. července, děje na Kubě, nemůžu mlčet. Jako kubánští křesťané musíme rozlišovat, porozumět a jednat správně. Jsme povoláni k tomu poslouchat vládní moci (Rim 13:1-6), ctít je (1Pt 2:17), milovat své nepřátele (Lk 6:35) a žehnat těm, kteří nás pronásledují (Rim 12:14).
Činím tak od doby, co jsem křesťanem – už 30 let. Učil jsem tomu v církvích, kde mi Bůh dovolil kázat, a je to něco, v čem musíme pokračovat. Jako křesťané však také musíme usilovat o mír, ať jsme kdekoli (1Pt 3:11), starat se o potřebné a prosazovat Boží svrchovanou spravedlnost.
Kuba prochází dlouhodobým a těžkým utrpením. Příčiny jsou rozličné a složité. Nemůžeme je ani zjednodušit, ani snížit význam vlády či blokády. Spoustu věcí se nakupilo, tím pádem dnes Kuba vypadá tak, jak vypadá.
Jsem jedním z těch, kteří zažili tzv. „zvláštní období“ (1991–2000) na vlastní kůži a pronásledování za víru nebylo jednorázovou záležitostí. Nikdy jsem nezažil svobodu se veřejně vyjadřovat, abych mohl dále pokračovat v díle evangelia na Kubě. Ta oběť za to však stála. Nelituji toho a šel bych do toho znovu.
Musím však za těchto okolností něco říct. Nemůžu být zticha. Nacházím zkrátka pokoj v Božím milosrdenství a jeho ochraně.
Tři zprávy, které odmítám
Jako křesťané se musíme zaměřit na to, abychom i nadále zvěstovali evangelium Ježíše Krista našemu lidu. Kuba ho nyní potřebuje víc než kdy jindy, protože pouze ten, koho Syn osvobodí, je skutečně svobodný (Jn 8:36). Jakožto křesťan a kubánský občan jsou tu ale věci, které odmítám.
- Slogan, který hlásá: „Ulice patří revolucionářům,“ protože ulice jakékoli země patří všem jejím občanům. Mělo by tam být „Ulice patří všem Kubáncům“, bez ohledu na jejich ideologii, rasu, pohlaví atd. Týká se to všech Kubánců. Slogany jako je tento jsou diskriminující a vedou k násilí, rozdělení a pýše.
- Výzva ke konfrontaci Kubánců proti Kubáncům, protože se jedná o výzvu k netoleranci, násilí, rozdělení, utrpení a bídě. Je to výzva ke smrti.
- Všechny druhy násilných represí proti pokojným demonstracím a všechny podoby násilí. Všichni bychom měli mít zaručeno právo být vyslechnuti, vést dialog, vyjádřit své požadavky, aniž bychom se museli bát bití či útlaku, a aniž bychom se museli bránit a utlačovat druhé.
Jak se modlit za Kubu
Vyzývám všechny křesťany, aby se v tuto dobu vytrvale modlili:
- Za obyvatele Kuby, za jejich bezpečnost a fyzickou jednotu. Aby jejich volání bylo vyslyšeno vládními orgány a aby bylo možné vést konstruktivní dialog.
- Za kubánské správní orgány, aby zastavily výzvy k násilí a potlačování pokojných demonstrací.
- Za křesťany a církev v této době: ať jsou solí a světlem Kuby.
- Aby Bůh ve svém milosrdenství poskytl kubánskému lidu mír a odpočinek.
- Aby každý křesťan mohl být, uprostřed toho všeho, co se děje, šiřitelem míru.
Bratři a sestry, modleme se za Kubu. Neustávejme, nespočívejme, nevzdávejme se. Zbavme se všech svých předsudků a modleme se, aby se Bůh slitoval nad obyvateli Kuby a abychom si už na této straně věčnosti, i když víme, že nedokonale, mohli užít trochu klidu a harmonie. Potřebuji to já. Potřebuje to celá Kuba.
Poznámka redaktora: Preložené z anglického jazyka. Zdroj: The Gospel Coalition
